Takže hrajem
Všichni už jsme zjistili, kdo je naší obětí a někteří už bohužel zjistili kdo je jejich assassinem. Paranoia postupně nabývá na síle a všechno dostává záludné obrysy, zejména když se navracíte domů a máte takový ten nutkavý pocit, že vás někdo sleduje. Stejně tak když stojíte na zastávce, vyhledáváte nějaké místo, kde se za vás nikdo nemůže postavit. Kdo to nezkusí nikdy neuvěří...
Nezbývá než doufat, že se nedostaneme pod ruce nějakému lsitvému a zákeřnému vrahovi, který nezná soucit ani slitování a který do našeho krku bez váhání zařízne štětinky svého kartáčku.
